Headhunterovy předpoklady
Že tuto náročnou práci nemůže vykonávat každý, zřejmě všichni tušíme. Jaké předpoklady by tedy měl mít člověk, který se chce živit headhuntingem?
- Znát dobře obor. Každý úspěšný headhunter zná dobře obor, do kterého se snaží nalákat talentovaného zaměstnance. Díky dobré znalosti oboru má také vytvořenou síť kontaktů a není v tomto segmentu pan “no name”.
- Vyjednávací schopnosti. Lidé na vysokých nebo úzce specializovaných pozicích jsou si své exkluzivity dobře vědomi. Často jsou na svém dosavadním pracovním místě spokojení a nevidí důvod, proč by měli měnit zaměstnání. Zde musí přijít ke slovu perfektní vyjednávací schopnosti headhuntera, který při vyjednávání zapojí i obchodní talent. Že se daný specialista cítí na svém současném místě dobře nevylučuje, že v nové práci by byl ještě spokojenější.
- Diskrétnost. Je nežádoucí, aby celá firma věděla, že se jejich nejlepšího zaměstnance snaží přetáhnout konkurenční společnost. Proto jsou jednání tajná a zaměstnanec o aktivitách jiné firmy musí mlčet.
- Empatie. Headhunter musí být empatický a při své práci musí postupovat citlivě. Ne vždy se podaří zlanařit vytouženého zaměstnance, ale celý proces by se měl vést v empatickém a citlivém duchu.
- Psychologie. Dobrý lovec hlav musí být také dobrý psycholog. Měl by umět správně otipovat člověka, kterého se snaží získat a pomocí psychologických nástrojů ho přesvědčit, že na novém místě se mu povede ještě lépe.
- Motivace. Ačkoliv jsme tento bod umístili na konec, dá se říct, že osobní motivací vše začíná. Pakliže známe motivaci pracovníka, můžeme ho pomocí psychologických nástrojů přesvědčit, že přestupem do naší společnosti udělá výrazný krok vpřed ve své kariéře.
Jaké jsou jednotlivé fáze lovců hlav
- Rešerše. Prvním krokem obvykle bývá rešerše. Headhunter si vytipuje společnosti s podobným či identickým zaměřením, jako má ta jeho. Vytipuje si klíčového zaměstnance a zkoumá, zda je adekvátně zkušený, jaké jsou na něj reference a jestli by se takový člověk prosadil v týmu jiné společnosti. Pro lepší komunikaci s potenciálním kolegou však tyto rešerše nestačí a lovec hlav v rámci dalšího zjišťování využívá veřejné informační prostředky, vlastní kontakty, ale i profesní sociální sítě. Obecně se dá říct, že je to běh na dlouhou trať.
- Oslovení. Jedná se asi o nejnáročnější fázi, protože právě v této chvíli se láme chleba. Prvotní oslovení je obvykle telefonickou formou a poté následuje osobní schůzka tváří v tvář. Čím lépe vypracoval headhunter rešerše o kandidátovi, tím lépe na něj bude připraven. V praxi se lovci hlav shodují na tom, že většina vybraných kandidátů je příjemně překvapená tím, že si jejich práce všimla i konkurence a zajímají se o ně headhunteři.
- Jednání. Samotné jednání se výrazně liší kandidát od kandidáta. Někteří specialisté jsou tak silně zakotveni ve stávající společnosti, že je ani headhunter nepřesvědčí ke změně. V takovém případě se obě strany dohodnou, že tentokrát to nevyšlo, ale alespoň si vymění kontakty pro budoucí využití. Z hlediska headhuntingu jsou nejefektivnější pracovníci, kteří mají pocit, že ve stávající firmě nemohou naplno rozvinout svůj potenciál. Takový kandidát se pak jednodušeji přemlouvá k nové nabídce.
Obory, ve kterých nejčastěji narazíme na headhuntera
Tento specifický druh najímání nových zaměstnanců se uchytil zejména na vysokých manažerských postech a vysoce specializovaných a sofistikovaných pozicích. Jedná se například o:
- Vrcholný management,
- Technické specializace,
- IT pracovníky,
- Vývojáře mobilních aplikací,
- Lékaře,
- Právníky,
- Krizové manažery.